Timelapse done right - 4K edition
10. prosince 2015
Při sledování Královehradeckého timelapsu Honzy Husáka v kině na plátně s podporou 4K jsem se neubránil husí kůži. Vím že na něm pracoval posledních 9 měsíců, vycvakal 220.000 fotek a z každé vteřiny bylo cítit, že nad výsledkem hodně přemýšlel.
Požádal jsem ho, zda-li by nenapsal guestpost s výčtem know-how, které k tomu použil. Díky Ace!
[su_youtube url="http://www.youtube.com/watch?v=Ajd0RQJn6Ks"]
Hradečákem jsem celý život. Většina mé tvorby odsud také pochází, ale pořádný časosběr, ukazující krásy každodenního Hradce jsem ještě neviděl. Chci se s vámi podělit o vše, co jsem se při sběru 226.875 fotek kvůli 8 minutám videa naučil.
Foťák. Časosběr uděláte čímkoli, co vám umožní fotit v pravidelných intervalech. Intervaly jdou řešit dálkovým ovládáním s časovačem, já radši používal ɑ5100 od Sony. Má připojení k Wi-Fi a obchod s aplikacemi, kde se dá stáhnout Sony timelapse appka za 8 liber. Bohužel jsem musel u registrace lhát, že jsem z UK - pokud bych zadal ČR, žádnou appku bych si nekoupil. Jako sekundární foťák jsem občas použil Sony NEX-5n. Ten appky nemá - pomohl čínský časovač pro Pentax ručně nabastlený na infračervené dálkové ovládání k Sony a elektrikářská izolačka na přichycení k foťáku.
Sony timelapse appka zjednodušuje focení časosběrů, obzvlášť při proměnlivých světelných podmínkách, jako je východ nebo západ slunce. Bere v potaz průběh snímání a pozvolna upravuje čas, clonu a iso podle světla tak, aby byla expozice co nejstabilnější. Na běžných foťácích musíte během focení parametry měnit ručně, tady je to “fire and forget”.
Objektivy. Časosběrné snímky pořízené zrcadlovkou s automatickým objektivem vám mohou nepříjemně "blikat". Zrcadlovka nechává mezi snímky zcela otevřenou clonu a dle clonového čísla ji donastavuje až v okamžiku expozice. To se jí ale nikdy nepodaří s přesností na setiny milimetru, proto je výsledným efektem nepříjemné blikání. Bezzrcadlovky tyhle problémy netrápí, clona se mezi expozicemi nehýbe. Řešením pro majitele zrcadlovek může být použít nějaký retro manuální obektiv. Já používal s ɑ5100 především Sony 16/2.8 a 18-200/3.5-6.3 , na NEXu starý Practicar 50/1.8.
Závěrka je mechanická věc, která se hýbe při každé expozici. Takže má omezenou životnost. U ɑ5100 mi odešla po 100.000 expozic, na NEXu pořád drží. Opravu lze vyřídit v rámci záruky.
Stativ. Dobrý je jakýkoli opravdu stabilní. Obzvlášť na delším ohnisku je znát každý závan větru nebo otřes podlahy. Používal jsem hliníkový Giottos MT 9251 v kombinaci s Acratech Levelling Base 1117 pro rychlé srovnání horizontu. Stativ nemá spojky mezi nožičkami, takže je hodně variabilní. Na zrcadlovku by možná byl příliš subtilní, na ɑ5100 je tak akorát. Protože obvykle dělám video produkci, mám na něm video hlavu Velbon PH-368 (na časosběry se mi ji nechce sundavat) a na ní ještě malou rychloupínací destičku Velbon QRA-3. Ta se velikostně k malé ɑ5100 perfektně hodí.
Pojezd. Časosběr ze stativu je nuda. Nejlepší záběry jsou ty s pomalým pohybem, kde vzniká silný 3D efekt díky rozdílné rychlosti pohybu popředí a pozadí. Stačí krátká dráha, půl metru až metr. Můžete pořídít drahou s automatickým posuvem, která vše udělá za vás, nebo si ubastlit lacinou podle jednoho z mnoha návodů na internetu. Já šel střední cestou. Slider už jsem měl na běžnou video produkci (Varavon), takže zbývalo vyřešit automatický posun. Nakonec posloužila převodovka ze Servocity spolu se servem, ze kterého bylo třeba vyndat potenciometr, aby se mohlo neomezeně otáčet. Kameru po kolejnici pak tahá navíjením provázku. Stejně bych vám ale doporučil spíš koupit něco již hotového.
Při Hyperlapse se kamera během časosběru hýbe na větší vzdálenost, než by umožnila kolejnice - obvykle se to řeší přenášením stativu. Tutorialů je spousta, ale pozor, je to fakt náročné na přesnost. Hýbe se vše - pozice, naklonění i natočení. Záběry se musí v postprodukci stabilizovat a stejně může stát, že výsledek vypadá divně a prostě se nedá použít.
Potřeboval jsem hromadu volného místa. Fotil jsem do RAWu, jedna fotka na 24mpix zabere cca 25MB. Když šly rychle mraky, fotil jsem po 2 až 3 sekundách, na pohyb stínů a slunce stačilo fotit po deseti. Dělal jsem jednotlivé záběry alespoň na 300 snímků, z unikátních míst klidně i na tisíc. Zrychlit je v postprodukci můžete vždycky, zpomalit už nikoli. Sekvence na kartě zabere kolem 10 GB a když už jsem byl venku, nechtěl jsem zůstat jen u jednoho záběru. 64 GB karta byla často málo, nosil jsem si rezervní. Na PC těch 9 měsíců zabírá 1.5TB.
Nastavení expozice. Fotil jsem krajinky, takže jsem clonu co nejvíc zavřel, ISO co nejnižší a čas klidně delší. Přes den jsem používal polarizační filtr. Delší čas je dobrý na davové scény a plné ulice, díky němu jsou lidi a auta rozmazaná, což v pohybu působí dobře. Občas jsem si pomohl i ND filtrem. S délkou času se to ale nesmí přehánět, jinak se nestihnou intervaly v sekvenci. Sony appka umožňuje obojí - nejít na delší čas, než umožňuje interval, a nebo prodlužovat interval podle délky času. V tom druhém případě pozor na mraky, začnou se vám s rostoucím intervalem zrychlovat, což není žádoucí.
Počasí. Po prvním větším časosběru pro mě pohled z okna už nikdy nebyl stejný. Trápilo mě neustálé nutkání “dneska by to šlo" následované výčitky “proč jsem dneska nešel”. Na den dopředu jsem studoval plánovanou oblačnost na Aladinovi - ideální je nízká lehce potrhaná a absence té vysoké. K aktuální situaci je velkým pomocníkem družice MSG, kde v pásmu VIS-IR vidíte reálný záběr na mraky, které se časem naučíte číst. Když jde fronta, hodně poslouží také mapa webových kamer. Na té vidíte, kde už oblačnost je a jestli je vizuálně zajímavá.
Lokace aneb “Když já bych potřeboval, aby slunce vyšlo za támhletou věží.” Sun Surveyor je geniální appka pro Android, která ukazuje cestu slunce a měsíce na mapě pomocí foťáku a gyroskopů jako augmented reality. A taky ve Street View v místech, kde zrovna nejste. Díky tomu jsem se mohl podívat, jestli má cenu jet na západ slunce do vysněné ulice a nebo ještě týden počkat.
Naprosto esenciální je LRTimelapse, který vezme sekvenci RAWů, udělá světelnou analýzu a vybere z nich klíčové snímky. V Lightroomu jsem pak nemusel upravovat každou fotku zvlášť, ale pouze tyto klíčové snímky. LRTimelapse pak vzal tyto úpravy a interpoloval jejich hodnoty do všech ostatních záběrů v sekvenci. Navíc vygeneroval low-res náhled celé sekvence včetně úprav z Lightroomu a pomocí další světelné analýzy umožnil minimalizovat případné blikání či změny světelnosti při změně expozice. Bez LRTimelapse by to asi taky šlo, ale rozhodně bych neměl takhle perfektní výsledek. Free verze toho sice umí dost, ale autor si zaslouží zaplatit.
Nakonec Adobe Creative Cloud, ze kterého potřebujete hlavně Lightroom pro barevné úpravy a export. Já exportoval v nativním rozlišení fotek (tzn. stále 24mpix) do JPG sekvence s kvalitou 90.
Pro stabilizaci hyperlapse jsem používal After Effects a na finální střih pak Adobe Premiere. Projekt pro 4K YouTube jsem vytvořil v rozlišení 3840x2160 a 24 fps, pro televizi stačilo 1920x1080, pro kino pak 3996x2160. Načíst JPG sekvence, velikost dle potřeby. I s 24mpix zdrojem (6000x4000) si můžete dovolit nějaký ten mikropohyb - zoom o 5%, lehký posun - vypadá to lépe. Pokud foukalo, nebo mi někdo drknul do stativu, zpravidla to spravil základní Warp Stabilizer. Stříhal jsem do hudby, kterou mi připravil Matěj Pavlík z New Sound Orchestra spolu se zvukovými ruchy, které pomohly dokreslit atmosféru. Export pro 4k YouTube jsem udělal H.264 s bitratem kolem 50Mbps.
Pro promítání v kině jsem potřeboval výsledek ve 4K DCP neboli Digital Cinema Package. Z Premiere jsem vyexportoval TIFF sekvenci v 3996x2160 a 24fps, k tomu šest mono WAVů (kvůli 5.1 zvuku) v 48kHz, 24 bit. Stáhl jsem si free appku OpenDCP která mi sekvenci převedla do JPEG2000, zabalila do MXF a vygenerovala k tomu XML. To celé jsem pak nahrál na flashku s linuxovou Ext2 partition (pod Windows jí zformátujete MiniTool Partition Wizardem a přistoupíte na ní díky Ext2Fsd) a odnesl do kina.
A to bylo vše.
Já si teď od timelapsů na nějakou dobu odpočinu a vracím se k produkci videa a fotek. Strávené hodiny jsem nepočítal, ale bylo to časově neskutečně náročné. Klobouk dolů před lidmi, kteří toto dělají komerčně, je to k nezaplacení.
Dal jsem vám své know-how, které jsem nasbíral za posledních 9 měsíců a budu rád, když na jeho základě něco vytvoříte. Když to bude hodně dobrý, najde si mě to samo :)
- Jan "Ace" Husák
Foťák. Časosběr uděláte čímkoli, co vám umožní fotit v pravidelných intervalech. Intervaly jdou řešit dálkovým ovládáním s časovačem, já radši používal ɑ5100 od Sony. Má připojení k Wi-Fi a obchod s aplikacemi, kde se dá stáhnout Sony timelapse appka za 8 liber. Bohužel jsem musel u registrace lhát, že jsem z UK - pokud bych zadal ČR, žádnou appku bych si nekoupil. Jako sekundární foťák jsem občas použil Sony NEX-5n. Ten appky nemá - pomohl čínský časovač pro Pentax ručně nabastlený na infračervené dálkové ovládání k Sony a elektrikářská izolačka na přichycení k foťáku.
Sony timelapse appka zjednodušuje focení časosběrů, obzvlášť při proměnlivých světelných podmínkách, jako je východ nebo západ slunce. Bere v potaz průběh snímání a pozvolna upravuje čas, clonu a iso podle světla tak, aby byla expozice co nejstabilnější. Na běžných foťácích musíte během focení parametry měnit ručně, tady je to “fire and forget”.
Objektivy. Časosběrné snímky pořízené zrcadlovkou s automatickým objektivem vám mohou nepříjemně "blikat". Zrcadlovka nechává mezi snímky zcela otevřenou clonu a dle clonového čísla ji donastavuje až v okamžiku expozice. To se jí ale nikdy nepodaří s přesností na setiny milimetru, proto je výsledným efektem nepříjemné blikání. Bezzrcadlovky tyhle problémy netrápí, clona se mezi expozicemi nehýbe. Řešením pro majitele zrcadlovek může být použít nějaký retro manuální obektiv. Já používal s ɑ5100 především Sony 16/2.8 a 18-200/3.5-6.3 , na NEXu starý Practicar 50/1.8.
Závěrka je mechanická věc, která se hýbe při každé expozici. Takže má omezenou životnost. U ɑ5100 mi odešla po 100.000 expozic, na NEXu pořád drží. Opravu lze vyřídit v rámci záruky.
Stativ. Dobrý je jakýkoli opravdu stabilní. Obzvlášť na delším ohnisku je znát každý závan větru nebo otřes podlahy. Používal jsem hliníkový Giottos MT 9251 v kombinaci s Acratech Levelling Base 1117 pro rychlé srovnání horizontu. Stativ nemá spojky mezi nožičkami, takže je hodně variabilní. Na zrcadlovku by možná byl příliš subtilní, na ɑ5100 je tak akorát. Protože obvykle dělám video produkci, mám na něm video hlavu Velbon PH-368 (na časosběry se mi ji nechce sundavat) a na ní ještě malou rychloupínací destičku Velbon QRA-3. Ta se velikostně k malé ɑ5100 perfektně hodí.
Pojezd. Časosběr ze stativu je nuda. Nejlepší záběry jsou ty s pomalým pohybem, kde vzniká silný 3D efekt díky rozdílné rychlosti pohybu popředí a pozadí. Stačí krátká dráha, půl metru až metr. Můžete pořídít drahou s automatickým posuvem, která vše udělá za vás, nebo si ubastlit lacinou podle jednoho z mnoha návodů na internetu. Já šel střední cestou. Slider už jsem měl na běžnou video produkci (Varavon), takže zbývalo vyřešit automatický posun. Nakonec posloužila převodovka ze Servocity spolu se servem, ze kterého bylo třeba vyndat potenciometr, aby se mohlo neomezeně otáčet. Kameru po kolejnici pak tahá navíjením provázku. Stejně bych vám ale doporučil spíš koupit něco již hotového.
Při Hyperlapse se kamera během časosběru hýbe na větší vzdálenost, než by umožnila kolejnice - obvykle se to řeší přenášením stativu. Tutorialů je spousta, ale pozor, je to fakt náročné na přesnost. Hýbe se vše - pozice, naklonění i natočení. Záběry se musí v postprodukci stabilizovat a stejně může stát, že výsledek vypadá divně a prostě se nedá použít.
Potřeboval jsem hromadu volného místa. Fotil jsem do RAWu, jedna fotka na 24mpix zabere cca 25MB. Když šly rychle mraky, fotil jsem po 2 až 3 sekundách, na pohyb stínů a slunce stačilo fotit po deseti. Dělal jsem jednotlivé záběry alespoň na 300 snímků, z unikátních míst klidně i na tisíc. Zrychlit je v postprodukci můžete vždycky, zpomalit už nikoli. Sekvence na kartě zabere kolem 10 GB a když už jsem byl venku, nechtěl jsem zůstat jen u jednoho záběru. 64 GB karta byla často málo, nosil jsem si rezervní. Na PC těch 9 měsíců zabírá 1.5TB.
Nastavení expozice. Fotil jsem krajinky, takže jsem clonu co nejvíc zavřel, ISO co nejnižší a čas klidně delší. Přes den jsem používal polarizační filtr. Delší čas je dobrý na davové scény a plné ulice, díky němu jsou lidi a auta rozmazaná, což v pohybu působí dobře. Občas jsem si pomohl i ND filtrem. S délkou času se to ale nesmí přehánět, jinak se nestihnou intervaly v sekvenci. Sony appka umožňuje obojí - nejít na delší čas, než umožňuje interval, a nebo prodlužovat interval podle délky času. V tom druhém případě pozor na mraky, začnou se vám s rostoucím intervalem zrychlovat, což není žádoucí.
Počasí. Po prvním větším časosběru pro mě pohled z okna už nikdy nebyl stejný. Trápilo mě neustálé nutkání “dneska by to šlo" následované výčitky “proč jsem dneska nešel”. Na den dopředu jsem studoval plánovanou oblačnost na Aladinovi - ideální je nízká lehce potrhaná a absence té vysoké. K aktuální situaci je velkým pomocníkem družice MSG, kde v pásmu VIS-IR vidíte reálný záběr na mraky, které se časem naučíte číst. Když jde fronta, hodně poslouží také mapa webových kamer. Na té vidíte, kde už oblačnost je a jestli je vizuálně zajímavá.
Lokace aneb “Když já bych potřeboval, aby slunce vyšlo za támhletou věží.” Sun Surveyor je geniální appka pro Android, která ukazuje cestu slunce a měsíce na mapě pomocí foťáku a gyroskopů jako augmented reality. A taky ve Street View v místech, kde zrovna nejste. Díky tomu jsem se mohl podívat, jestli má cenu jet na západ slunce do vysněné ulice a nebo ještě týden počkat.
Naprosto esenciální je LRTimelapse, který vezme sekvenci RAWů, udělá světelnou analýzu a vybere z nich klíčové snímky. V Lightroomu jsem pak nemusel upravovat každou fotku zvlášť, ale pouze tyto klíčové snímky. LRTimelapse pak vzal tyto úpravy a interpoloval jejich hodnoty do všech ostatních záběrů v sekvenci. Navíc vygeneroval low-res náhled celé sekvence včetně úprav z Lightroomu a pomocí další světelné analýzy umožnil minimalizovat případné blikání či změny světelnosti při změně expozice. Bez LRTimelapse by to asi taky šlo, ale rozhodně bych neměl takhle perfektní výsledek. Free verze toho sice umí dost, ale autor si zaslouží zaplatit.
Nakonec Adobe Creative Cloud, ze kterého potřebujete hlavně Lightroom pro barevné úpravy a export. Já exportoval v nativním rozlišení fotek (tzn. stále 24mpix) do JPG sekvence s kvalitou 90.
Pro stabilizaci hyperlapse jsem používal After Effects a na finální střih pak Adobe Premiere. Projekt pro 4K YouTube jsem vytvořil v rozlišení 3840x2160 a 24 fps, pro televizi stačilo 1920x1080, pro kino pak 3996x2160. Načíst JPG sekvence, velikost dle potřeby. I s 24mpix zdrojem (6000x4000) si můžete dovolit nějaký ten mikropohyb - zoom o 5%, lehký posun - vypadá to lépe. Pokud foukalo, nebo mi někdo drknul do stativu, zpravidla to spravil základní Warp Stabilizer. Stříhal jsem do hudby, kterou mi připravil Matěj Pavlík z New Sound Orchestra spolu se zvukovými ruchy, které pomohly dokreslit atmosféru. Export pro 4k YouTube jsem udělal H.264 s bitratem kolem 50Mbps.
Pro promítání v kině jsem potřeboval výsledek ve 4K DCP neboli Digital Cinema Package. Z Premiere jsem vyexportoval TIFF sekvenci v 3996x2160 a 24fps, k tomu šest mono WAVů (kvůli 5.1 zvuku) v 48kHz, 24 bit. Stáhl jsem si free appku OpenDCP která mi sekvenci převedla do JPEG2000, zabalila do MXF a vygenerovala k tomu XML. To celé jsem pak nahrál na flashku s linuxovou Ext2 partition (pod Windows jí zformátujete MiniTool Partition Wizardem a přistoupíte na ní díky Ext2Fsd) a odnesl do kina.
A to bylo vše.
Já si teď od timelapsů na nějakou dobu odpočinu a vracím se k produkci videa a fotek. Strávené hodiny jsem nepočítal, ale bylo to časově neskutečně náročné. Klobouk dolů před lidmi, kteří toto dělají komerčně, je to k nezaplacení.
Dal jsem vám své know-how, které jsem nasbíral za posledních 9 měsíců a budu rád, když na jeho základě něco vytvoříte. Když to bude hodně dobrý, najde si mě to samo :)
- Jan "Ace" Husák